FRANTIŠEK PON.

ŽELVA MARIE

(ukázka z knihy)

Posteskla si jednou lama:
Tvrdí, že prý nejsem dáma.
Když mě nikdo nevidí,
plivu totiž na lidi.

Nelam si s tím lamo hlavu.
Nech to být a dej si trávu.
Bůhví, proč to říkají.
Vždyť i lidé prskají.

Co se vejde do volátka?
Co se vejde do vaku?
Čím k sobě ty ryby láká,
že mu plavou k zobáku?

Čemu za ten úspěch vděčí,
prozradily rosničky.
Prý jim jejich rybí řečí
recituje básničky.

Tučňáci v ledovém sále
tancují na jarním bále.
Slunce přišlo na pomoc,
skončila polární noc.

Číšníci v padnoucím fraku
roznášejí ryby v láku.
U baru tučňáčí kluk
srká brčkem rybí tuk.

Může vypít celou basu,
protože má spoustu času.
Čeká ho, až vyjde ven,
šest měsíců dlouhý den.

V hnědém saku bez kravaty
sedí smutně na skále.
Jeho problém nejsou šaty,
ale modré korále.

Modré jako letní nebe,
kterým spolu letěli.
On jí říkal: Mám jen tebe.
Ona jemu: Příteli.

Navlékal je za svítání
na provázek z rákosí.
Jenže neměl ani zdání,
že je vrány nenosí.

Když se ráno otvírají
pampelišky na trávě,
želvy ještě vyspávají
po včerejší oslavě.

Hlavní želva měla svátek.
Jmenuje se Marie.
Prozradí vám za příplatek,
kolik roků tady je.

Bývá ale neochotná.
Říká to jen nerada,
že je starší než samotná
zoologická zahrada.